NOTICE

6. května 2012 v 21:20 | Tanul
Upozorňuji na to, že tento blog se bude mazat. Ano, založila jsem si navý na jiné stránce, je tam podstatě všechno co bylo tady dávám sem link a už navštěvujte ten nový, a zanechejte i komentáře děkuji :))

 

Nový blog.

5. května 2012 v 13:35 | Tanul
Jak jsme psala, založila jsem si nový blog. Všechno co bylo tady bude i tam teď to tam momentálně přesunuji. dám vám se link a ještě týden nechám tento blog a pak ho oficiálně smažu a budu používat jen ten nový. Ten nový mi přijde lepší než tady tento je to na jiné stránce a já se v tom líp orienutuju tak doufám, že vy taky budete. :)


Prosíím neignorujte to!!

4. května 2012 v 23:13 | Tanul
HOLKY!! UPOZORNĚNÍ!!
Tento blog budu mazat!! Ale budu si zakládat nový na jiné stránce. Všechno, co bylo doposud zde uveřejněno bude uveřejněno i na tom novém. Zatím tento nechám do té doby, než rozeběhnu ten nový! Hodím vám sem hned LINK jak bude kompletní! :)) zatím bude všechno tady.
 


One Direction

4. května 2012 v 21:31 | Tanul |  Hudba- Interpreti
One Direction? Kdo to vůbec je? To snad už pravá fanynka ví, ale pro ty, co to nevím sem dám pár věcí! :))

I. Zápas

4. května 2012 v 18:57 | Tanul |  Hokej ♥
Ano! Jsme fanoušek hokeje, no a co! Budu si to sem psát. Je to moje věc. Pkkud to bude někomu vadit ať si to nečte.
Takže, dneska Česko odehrálo první zápas proti Dánsku. Byl to celkem nudný zápas, češi se moc neprojevovali, vypadalo to spíš, že se jim nechce. Ale nakonec jsme vyhráli. První gól padl ve 2.třetině a autorem byl Aleš Hemský. Druhý gól padl až na konci 3.třetiny a autorem byl zase Petr Tenkrát. Jsem aji spokojena s výsledkem, ale zase sklamaná tou hrou. Doufám, že to příště bude vypadat líp. De nám přece o ZLATO. Musím to vyhrát, přece už za Rachůnka, Marka a Vašíčka. Já vám věřím, a doufám že i ostatní. ♥
ČEŠI FOREVER ♥


I hope 14

4. května 2012 v 13:57 | Len Door |  Povídky
Nicolle

V kuchyni jsem si uvařila černý čaj a namočila si šátek v ledové vodě. Omotala jsem si ho pečlivě okolo krku, tak abych se neuškrtila, a odkašlala jsem si. Teploměr mi zapípal a když jsem na něm uvidla třicetšestku, viditelně se mi ulevilo. Teplota žádná, jen bolení v krku. Chtěla jsem si jít lehnout, když jsem prošla kolem Lucyiného pokoje. Něco zuřivě mačkala do klávesnice, tak jsem se rozhodla, že se tam u ní zastavím. Nenápadně jsem se jí podívala přes rameno na monitor a sedla si do křesla.

Error

3. května 2012 v 19:22 | Tanul |  Jen tak do věci
Úplně se mi podělala správa blogu, tím pádem nemůžu ze svého počítače přidívat příspěvky. Nevím co s tím dělat. Zkoušla jsem nový prohlížeč, jiný prohlížeč a nic. Poradíte mi někdo, co s tím. Teďka to píšu přes brtatrův PC a přes jeho bych se nemohla dávat podívku tak prosím poradte co s tím!!

FB stránka

28. dubna 2012 v 22:26 | Tanul
Holky, s kámoškou jsme založili fcb stránku, a chtěli bychom váš poprosit, jestli byste nedali LIKE :)) moc vás prosíme :))
link: http://www.facebook.com/NouisHoranson předem děkujem :))

Twitcam

28. dubna 2012 v 20:24 | Tanul |  Kdo jsem?
Baby připojte se k našemu twitcamu prosím :))

http://twitcam.livestream.com/9qxz8

Víkend

28. dubna 2012 v 14:22 | Tanul |  Jen tak do věci
Tento víkend máme podstatě prodloužený. V pondělí máme, teda aspoň my máme ředitelské volno a v úterý je svátek. Víkend mám celkem nabitý.
V pátek jsme to se sestřenkou začali u nich v Rackové na hřišti. Večer, kolem 7 jsme přejeli k nám domů a pak jsme šli ven na hřiště za kámošema a na trénink fotbalistů. Jak jsme šli z venku, viděli jsme, jak nějaký chlap srazil psa, který přebíhal přes cestu, Ten chlap pakj zastavil takových 10m od toho psa, podíval se na auto co sním má, nasedl a jel pryč. Jinak večer jsme dělali twitcam a pak šli spát. Ráno jsme vstali a šli si ven zahrát tenis. Bylo to celkem psycho, mále jsme rozbili okna a souseda jsem trefili míčkem atd. prostě sranda. :DD
poobědvali jsme a umyli auto, taky dobrá zábava. Teď máme v plánu jít na fotbal a večer dělat další twitcam. Dioufám, že se připojíte :))
Jinak v neděli tu asi celý den nebudeme, jedeme s kámošema na závody WBS jim fandit. Je to ve Zlíně v lese, takové závody na kolech a na skokáncíh. Sranda je, když někdo hodí tlamu. Tak pište do komentářů, jakej máte vy víkend. :))


Party taky bude.:D
Taky milujete tu písničku?? já teda jo! :DD

První trénink

25. dubna 2012 v 21:19 | Tanul |  Kdo jsem?
Jelikož jsem velký fanoušek požárního sportu nebo jinak řečeno firesportu, tak ten sport i provozuju. Začala jsem sním už ve 4 letech. To byli teprv začátky. Jsou to takové závody, kde se sjedou různé týmy, z různách vesnic atd. Já závodím za Mladcovou pač tu bydlím a provozoval to tu můj strýc pak to převzala teta a teďka se už trénujem sami. Jako baví mě to, poznala sem dost nových lidí, vyhrála nějaké poháry atd. Jednou jsme byli 1 ve Zlínské lize. Liga ve které blo asi 20 družstev za mladši žáky za které jsme zrovna závodili. Poslední rok v této kategorii a my to vyhrajem Krásné rrozloučení! :)) Jinak pak jsme pkračovali ve starší žácích, ale to jsme úspěchy neměli. Minulý rok jsme tam taky zkončili, nemáme na ně už roky a je nás málo na celý tým. Tento rok jsem začala závodit za ženy. Řeknu vám, je to makačka. Poprvé, co jsem dělala něco za ženy, myslela jsem, že to bude horší ale je to v pohodě. První trénink jsem přežila, ale podle toho, jak mě bolí v krku soudím to, že budu nemocná. Tak jsem zvědavá, zda přežiju i další tréninky a snad i závody.

PS: Taky provozujete nějaký sport?? Do komentů pište :))


NějaK takto ten sport vypadá, jo a to není naše družstvo někdo cizí, jsem našla jen tak na netu! :))

Tady toto jsou už naši muži. Závodí za ně i brácha a 2 bratranci jinka zbytek jsou kámoši! :D

I Hope 13

25. dubna 2012 v 20:35 | Len Door |  Povídky
Vzkaz pro čtenáře:,,Asi jste si všimli, že jsem dnešní kapitolu věnovala Louisovi a Jessice. Mám několik důvodů. Zaprvé jsem vás chtěla trošku napínat s tou situací Liam-Lucy-Zayn a zadruhé je tato povídka zaměřená na Liama i Louise a tak jsem se Louisovi alespoň v jedné kapitole chtěla věnovat víc. Vím, že je tato kapitola trošku nudná, ale i tak se vám snad bude líbit. Další kapitolu čekejte asi až v úterý, pokud mi to vyjde. V pátek totiž jedu na chatu, kde není internet, ale možná něco Pošlu Tanul z počítače mojí kamarádky. Příští kapitola se bude opět týkat incidentu, který proběhl v minulé kapitole."


Louis

,,Tenhle byt se mi už delší dobou líbí. Vypadá hodně prostorně a je kousek od centra a od kluků ze skupiny, co Lou?" slyšel jsem jakoby z dálky Jessičin hlas, ale odpovědět mě nenepadlo. Seděli jsme u Jessicy v pokoji a vybírali si byty. Jess očividně už svůj vysněný domov našla, ale já jsem na to neměl náladu.
,,Lou?" ozvala se znovu.
,,Co chceš?" zeptal jsem se naštvaně a neohleduplně zároveň.
,,Tak promiň, že jsem tady jediná, která má zájem o to, kde budeme bydlet!" řekla trošku dotčeně.
,,Né, promiň Jess. Lásko, já jsem jen hrozně.. vykolejený."
,,Kvůli tomu, co udělal Zayn?"
,,Jo."
,,A řekl vám, proč to udělal?"
,,Jo, vysvětlil nám to. Teda Liamovi vlastně ne, protože ten se sebral a pronajal si pokoj v hotelu."
,,A povíš mi, proč to udělal?" zeptala se mě a tak jsem jenom přitakal.

Jessica

Když mi to Liam dopověděl, zůstala jsem strnule sedět. Padl na mě ten smutek, který trápil Louise. To, co Zayn klukům řekl, nikdy Liam nepřijme a nepochopí. Upřímně, celá ta obhajoba sama o sobě vypadá jako jedna velká lež. Ale očividně to byla pravda.
,,Lou? Netrap se tím teďka, jo? Oni si to všechno spolu vyřeší, to není naše věc."
,,Máš pravdu. Tak co ten byt?"
,,No je úžasnej a taky hodně prostornej. Myslíš, že by si tam mohl zavolat a zeptat se, jestli se tam můžeme jít podívat?" navrhla jsem.
,,Dobře a číslo?"
,,Tady," podala jsem mu katalog nejnovějších volných bytů na prodej a ukázala na několikamístné číslo telefonu.
Chvíli bylo ticho.
,,Haló? Dobrý den, tady je Louis Tomlinson. Chtěl bych se vás zeptat jestli je ten byt, který nabízíte stále volný a jestli bych se na něj nemohl přijít s přítelkyní podívat?"
Napjatě jsem čekala, co mu neznámý či neznámá z telefonu ohlásí.
,,Dobře, takže se vám to hodí zítra?" zeptal se Lou do telefonu, ale se zdviženým obočím se ptal mě. Přikývla jsem, ale ústy jsem mu naznačila, že dopoledne ještě musím pracovat.
,,Dobře, hned si vezmu tužku a papír," vybídl mě gestikulováním Lou, abych mu podala psací potřeby. Hned jsem to udělala a on načmáral na papír adresu domu.
,,Dobře, děkuji vám," zavěsil Louis.
,,Tak co, lásko?" zeptala jsem se.
,,Zítra v pět se máme dostavit na uvedenou adresu, hodí se ti to?"
,,Jasně, ale pracuju do čtyř, takže na tu adresu pojedu rovnou z práce," souhlasila jsem.
,,Fajn. Já a kluci, kromě Liama, máme stejně zítra sraz s Paulem. Další skvělá věc! Budeme muset ještě Paulovi vysvětlovat, proč všichni společně neplánujeme náš odložený koncert. Už vidím, jak bude nadšený!"
,,No tak lásko..chceš rozveselit?" navrhla jsem.
,,Jessí, já dneska vážně nemám náladu."
,,To jsem nemyslela, Lou! Půjdeme se projít."
,,Venku prší."
,,V Londýně prší neustále, to bychom nemohli vylézt ven vůbec. Prostě si vezmeme deštníky," rozhodla jsem.

Louis

Když jsem se ráno probudil, přál jsem si, abych se radši neprobouzel. Při vzpomínce na to, co se stalo před několika dny, se mi dělalo špatně. Chtěl jsem, aby všichni byli v pohodě a šťastní.
Došel jsem do jídelny, kde už seděli ostatní. Liam ale stále chyběl.
,,Dobré ránko," pozdravil Niall s plnou pusou.
,,Čaute, kluci," popřál jsem jim.
Všichni jsme mlčeli. Ticho přerušil můj mobil, když mi přišla SMSka. Byla od Liama.
Ahoj Lou. Chci si dojít v pět odpoledne domů pro nějaké svoje věci. Zařiď prosím, ať nikdo není doma. Díky ti xx Liam.
,,Kluci?"
,,Hm?" zabručeli sborově.
,,Nechci vám lhát, takže vám to řeknu narovinu. Liam si chce v pět hodin přijít pro některé svoje věci a nechce, aby tu kdokoli byl. Takže by bylo lepší, kdyby jsme tu v tu dobu nebyli. Já si jdu prohlídnout s Jess jeden byt, tak vy jděte třeba do Nando´s nebo tak nějak, ale.. bude lepší, když tu nikdo z nás nebude."

Jessica

Stála jsem nervózně před luxusním domem, ve kterém byly jednopatrové byty. Čekala jsem na Louise, který už měl pět minut spoždění. Obchodnice s realitami nervózně pošlapovala před domem, stejně jako já. Ani jsme se nepředstavily, protože v telefonu mluvila s Tomlinsonem. Pomalu jsem začínala zuřit.
,,Lásko, omlouvám se. Trochu jsme se zdrželi u Paula. Pozval si nás na kobereček a nutil nás, abychom to s Liamem dali okamžitě dohromady."
,,Proto tu nejsme Lou, to mi povíš potom. Teď si pojď prohlídnou ten byt," znovu jsem byla veselá a nadšená. Těšila jsem se, jak bude vypadat náš nový byt. Tedy doufám, že náš.
,,Dobrý den, jsem Louis Tomlinson, mluvili jsme spolu do telefonu. A tohle je moje přítelkyně Jessica Governmentová," představil nás Louis obchodnici s realitami.
,,Zdravím, jsem Jane Hamptonová. Byt, o který máte zájem se nachází v pátém patře," začala Hamptonová s informacemi a vedla nás do velkého domu.
,,Samozřejmě, že jsou v tomto domu i výtahy. Každý byt má svoje samostatné patro a právě proto jsou tyto byty tak velké a hlavně žádané. Byt, který vám právě ukazuji, měl patřit jednomu pánu a jeho přítelkyni. Ti dva se ale rozešli a tak uvolnili tento byt někomu jinému. Možná právě vám," usmála se na nás a vedla nás po rozlehlém bytě. Byt byl už vybavený a musím říci, že dost luxusně. Všude bylo něco koženého, nespočetně poliček, stolů a židlí, elektrotechniky a dalších věcí. Byt měl velký obývák, čtyři ložnice, tři pracovny a velkou kuchyni, také tři koupelny a rozlehlou chodbu. Byl veliký a dokonalý. Strašně se mi tu líbilo. P řistihla jsem se, že si představuju samu sebe, jak v jedné pracovně barvy zelené, pracuji na účetnictví, které také studuju. Ta představa se mi neuvěřitelně líbila.
Byt jsme si prohlíželi asi dvacet minut, když jsme se zastavili v obýváku a poprosili paní Hamptonovou, aby nám dala chvilku na rozmyšlenou. Louis se ke mně obrátil.
,,Tak co?"
,,No, zlato.. Chi tu bydlet!" vyhrkla jsem s úsměvem na rtech.
Louis se taky usmíval. Líbilo se mu tady. ,,Já taky!"
,,Takže?" zeptala jsem se.
,,Takže řekneme, že to bereme a vezmeme si domů smlouvu na prostudování. A radši si najmu i právníka, aby zjistil, jestli je smlouva v pohodě."
,,To bude nejlepší," stále jsem se usmívala.
Louis se obrátil zpátky na obchodnici s nemovitostmi.
,,Tak mi ten byt bereme."
Paní Hamptonová se usmála. ,,Dobře. Dám vám domů na prostudování smlouvu a řekněme, že příští pátek bychom ji mohli podepsat, co říkáte?"
,,V pátek opět v pět hodin?"
,,Jestli se vám to hodí."
,,Dohodnuto." rozhodl Louis a potřásl si s Hamptonovou rukou.
Cítila jsem se tak šťastně a volně. Konečně budeme bydlet jen já a Louis.

L&E

25. dubna 2012 v 16:14 | Tanul |  Komiksy
Jen tak na zpravení mé blbé nálady jsem tady udělala další obrázek! Jo není to dobré, ale vážně nemám na nic náladu! Ani nepočítejte s tím, že budu psát povídku. Ani nwm jestli přidám I HOPE jestli mi dojde. Vážně dneska na to není ten dobrý den!! Omkouvám se!! :/ :)


Den D

24. dubna 2012 v 20:33 | Tanul |  Jen tak do věci
Holky, jelikož jsem dělala v pondělí a dneska jako v úterý přijímací zkoušky jsem sem nic nedávala! No a teďka jsem celá nervózní. Musím počkyt do zítřka jestli jsem se na svoji vybranou školu dostala!! Mám mega nervy! jako prostě z 236 berou najedné 120 a na druhé z 210 berou 90!! :D řekněte mi, kdo by jako neměl nervy! Já dneska ani neusnu! ÁÁÁÁW...BOJÍÍÍM!! :X :(( :))

I hope 12

24. dubna 2012 v 14:34 | Len Door |  Povídky
Vzkaz od autorky: ,,Doufám, že mě Zaynerky (nebo jak se jim říká) neukamenují, ale pochopte, nějakou zápletku to vážně mít muselo. Co dál, to nevím. Budu si muset pořádně promyslet, jak budu psát dál. Napište mi návrhy, co byste napsali vy. Omlouvám se, že tahle kapitola byla hnusná, ale prostě je to součástí povídky. Původně jsem chtěla udělat z Harryho hajzla, který mi na to (i když ho mám ráda stejně jako ostatní) sedí nejvíc, ale jelikož už moje kamarádka tuto ,,roli" Harrym obsadila ve své povídce, tak jsem vybrala Zayna, protože Lou má Jess a Niall prostě hajzl být nemůže :D, to mi k němu nejde.
Taky bych chtěla moc poděkovat za krásné komentáře, které píšete :). Udělalo mi to velkou radost! :) Tak snad se vám i přes to, co se v této kapitole stalo, bude povídka i nadále líbit ;)."


Lucy

Liam se z kuchyně vrátil dost rychle a byl jiný, takový přemýšlivý. Méně mluvil a stále se na mě díval. Něco nebylo v pořádku, to jsem poznala. Za malý moment se zvedl a zamířil ke mně.
,,Nechceš tady dneska přespat?" zeptal se.
Usmála jsem se. ,,Moc ráda."
,,Ok, budeš spát v pokoji pro hosty," oznámil mi poměrně chladně a dal mi pusu na čelo.
,,Tak..dobře." trošku jsem zesmutněla. Liam se ke mně choval pomalu jako k cizí a myslela jsem, že bych mohla spát u něj. Co mně na sobě nejvíc překvapilo, bylo to, že jsem byla připravená sblížit se s Liamem ještě víc. On ale asi ještě připravený nebyl. Nebo neměl zájem..

Po jedenácté hodině vyprovodil Lou Jess. Byla to milá holka. Myslím, že by z nás mohly být výborné kamarádky.
Dovolila jsem se Liama, aby jsem si skočila do vany. Půjčil mi tričko místo pyžama a ukázal mi pokoj pro hosty. Když jsem vylezla z vany a odlíčila se, dala jsem klukům dobrou noc a zamířila k ,,sobě" do pokoje. Byl to krásný pokoj, do červena. Veprostřed stála obrovská postel, která byla jenom pro mě. Po dnešku jsem byla tak utahná, že jsem se na ní svalila a okamžitě usnula.

Probudilo mě, jak někdo otevřel dveře a sedl si na postel. Myslela jsem, že je to Nicolle, která mě ráno chodí většinou budit. Neuvědomila jsem si, že jsem vlastně v obrovském domě plném kluků. Ještě víc jsem se zachumlala a pomalu jsem čekala Nicollin hlas. Na to, že už mělo být sedm hodin ráno jsem byla unavená, jako kdybych spala sotva dvě hodiny. To, že je u mě v pokoji Nicolle, jsem si myslela až do chvíle, kdy mi něčí ruka začala přejíždět po mém stehně a směřovala výš. Rozespale jsem si sedla a uviděla na svojí posteli vedle mě Zayna. Vrhnul se na mě, začal mě líbat a pevně mě držel. Nechtěla jsem to. Za chvíli jsem se mu vymanila a rozkřičela se na celý dům. Z očí se mi začaly valit slzy.

Niall

Probudil mě šílený holčičí řev, jako kdyby někde někdo někoho vraždil. S těžkým srdcem jsem si uvědomoval, že to jde z pokoje pro hosty, kde dneska u nás nocovala Lucy. Rychlostí blesku jsem se vyhrabal z postele a na chodbě se srazil s Harrym a Louisem. Byly tři hodiny ráno.
,,Ty hajzle!" slyšeli jsme z pokoje pro hosty Liamův hlas.
Rozběhli jsme se všichni do ložnice. To, co se naskytlo mým očím, bylo strašné. Lucy seděla v jenom z rohů pokoje, měla roztržené Liamovo tričko, které jí dal na spaní a brečela. Vedle postele ležel na zemi Zayn, měl zkrvavený obličej a nad ním se skláněl Liam, vytrvale ho mlátil a používal nejrůznější nadávky.
Louis se k nim rozběhl a chytil Liama zezadu za ruce, aby už Zayna nemohl mlátit. Harry přiskočil k Zaynovi, zvednul ho ze země a zmizel s ním z baráku. Liam zuřil, stále. Těžce oddechoval, ale už se Louisovi nevzpíral. Jak jsem si všiml, postel byla rozházená a byly na ní kapičky krve.
,,Lucy," zašeptal těžce Liam.
Lucy se stále po tvářích koulely slzy a obličej měla stažený bolestí. Zavrtěla hlavou a vyběhla z pokoje. Za malou chvíli jsme slyšeli zabouchnout domovní dveře.
Louis Liama konečně pustil a oba se posadili na postel. Já jsem si k nim přitáhl kolečkové křeslo, které patřilo ke stolu na psaní. Nikdo z nás nic neříkal. Lou a já jsme se na sebe mlčky koukali a čekali, až začne Liam.
,,Lucyin řev jsem slyšel dřív než vy, protože můj pokoj sousedí s tímto," začal po několika minutách Liam. ,,Přiběhl jsem sem a na posteli viděl Zayna a Lucy, která ječela a brečela. Měla roztržené tričko a co nejrychleji se vzdalovala od Zayna. Bála se ho. V tu chvíli mi to došlo. Včera po večeři jsem měl se Zaynem rozhovor. Kecal něco o tom, že pro mě Lucy není dost dobrá. Ve skutečnosti měla být dost dobrá pro něj. Viděl jsem, jak se na ní celý večer díval, chtěl ji. A tak si pro ní dneska v noci přišel. Můj nejlepší kamarád se chtěl vyspat s mojí holkou, zatímco já jsem vedle v pokoji spal!!! Přišel jsem sem a Zayn začal smolit, že mi to vysvětlí. Tak jsem mu to vysvětlil já."
,,Proto je ta postel zakrvácená, nebo to je od.." chtěl jsem se zeptat.
,,Od Lucy? Ne.. ubránila se. Tohle je Zaynova krev, která vystříkla, když jsem mu jednu natáhl." vysvětlil Liam.
Asi deset minut jsme všichni mlčeli. Liamovi se mezitím vyrovnal dech a už mluvil normálně. Stále ale na něm bylo vidět, že je rozčilený.
,,Už s ním nemůžu bydlet."
,,S kým?" zeptal se Lou.
,,Se Zaynem," vyslovil těžce jméno našeho kamaráda.
,,Hned zítra si něco pronajmu a půjdu za Lucy."
,,Můžeš bydlet se mnou a s Jess, až si najdeme byt," nabídl Louis.
,,Takže přece jen zvítězila Jessica?" usmál se lehce Liam.
,,Divím se, že v této situaci se staráš o mě a Jess," vykoktal ze sebe Lou.
,,Jo, taky se divím," přisvědčil Liam.
Bylo mi těžko. Opět jsem viděl, jak byl Liam nešťastný. Když ho opustila Monica a on vyhodil Louise z nemocnice, už jsem nikdy nechtěl Liama takhle vidět. A teďka se to opakovalo a já jsem pro něj nemohl nic dělat. Jak jen to Zayn mohl udělat?

Lucy

Běžela jsem v roztrženém tričku a kalhotkách na taxík. Byla jsem bosa a venku pršelo. Pořád jsem brečela. Cítila jsem se podvedená a špinavá. No.. vlastně jsem byla, protože jsem zakopla o kámen a namířila si to rovnou do bahnité louže. Z palce se mi lehce řinula krev, která mi připomněla zkrvaveného Zayna a slz bylo čím dál více.
Konečně jsem si stopla taxíka a nasedla do něj. Ubrečená jsem mu řekla adresu mého a sestřiného domu.
,,Jste v pořádku?" zeptal se mě asi po dvouch minutách.
,,Myslíte, že na to vypadám?!" vyjela jsem na něj, takže potom už nic neříkal.
Po dvaceti minutách jízdy jsme dojeli k mému baráku. Všechny věci jsem si nechala u Liama doma. Při pomyšlení na něj se mi sevřelo srdce. Nešťastná jsem zazvonila na zvonek a čekala až Nicolle přijde a otevře mi.

Nicolle

Někdo zvonil. Podívala jsem se na budík a s úlekem jsem zjistila, že je třičtvrtě na čtyři ráno. Pomyslela jsem si, kterej blbec proboha zvoní tak brzo. Rozsvítila jsem a otevřela dveře. To, co jsem za nimi uviděla, rozhodně nemohla být moje sestra. To zjevení mělo dlouhé černé vlasy, které ale byly rozcuchány, takže nápadně připomínaly vlasy čarodějnice. Po tvářích se jí koukely slzy, velké jako hrachy. Měla tričko, které jí bylo moc velké, takže na první pohled klučičí. Měla ho roztžené a špinavé od bláta stejně jako její bosé nohy, které na sobě měly ještě známku krve, jak jsem si všimla z jejího palce. I přes ten zjev jsem jí poznala, svojí sestru. Vtáhla jsem jí dovnitř a na nic se neptala. Poslala jsem jí okamžitě do vany, její tričko vyhodila a když stále ubrečená vylezla, ošetřila jsem jí nohu. Potom jsem se na ní vážně podívala.
,,Tak povídej," vybídla jsem ji.
,,On se chtěl se mnou vyspat'" další várka slz.
,,Liam?"
,,Ne! Zayn!!"
,,A to je zase kdo?" zeptala jsem se nechápavě, protože slavné celebrity jsem nikdy moc neřešila. Stačilo mi, že Lucy chodí s jedním z pěti kluků z One direction. Stačilo mi, že alespoň trošku znám Liama. A kdo byli ostatní? To mi bylo fuk.
,,Jeden z nich," vysvětlila.
,,Co?"
,,Prostě za mnou přišel a chtěl to. Začala jsem ječet a tak přiběhl Liam a potom i kluci. Liam Zayna strašně zmlátil.." nedořekla, protože jsem ji skočila do řeči.
,,A dobře mu tak!"
,,Nicolle, prosím tě!!" rozbrečela se ještě víc.
,,Promiň, promiň."
,,Liam Zayna strašně zmlátil a potom Harry odvedl Zayna někam pryč a já jsem utekla a věci tam nechala, promiň."
,,A za co se omlouváš?"
,,Za tvoje oblečení," vysvětlila.
,,Trubko!" řekla jsem a vrazila jí facku. Léčba šokem.
,,A to bylo za co?" vyjela na mě Lucy. Konečně přestala brečet a udiveně se na mě dívala.
,,Přestaň brečet Lucy, to byla ta facka. Myslíš, že mi záleží na nějakým oblečení? To si vážně myslíš?" zeptala jsem se Lucy, která si mnula tvář, na které se jasně rýsoval otisk mojí ruky, ale už nebrečela.
,,Bylo to strašný!" rozbrečela se nanovo. Vlepila jsem jí další facku.
,,Okamžitě toho nech, Nicolle!" byla opravdu rozčílená. Uvědomuju si, že měla strašnou noc, ale tohle je prostě způsob, jak se z toho co nejrychleji dostat, alespoň do té doby, než usne. Až se probudí, budeme to moct řešit důkladněji.
,,Teď mě poslouchej, Lucy. Půjdeš si okamžitě lehnout a já zavolám ráno do nemocnice, že nepřijdeš.."
,,Nemůžu nechodit do práce," namítla.
,,Prostě tam zítra nepůjdeš. Vlastně dneska. Pořádně se z toho vyspíš a pak si o tom pořádně promluvíme, ano?"
,,Ale.."
,,Ano?" přitvrdila jsem se svými slovy.
Přikývla. Šla jsem ji tedy uložit a potom jsem zamířila do kuchyně. Spát se mi vážně nechtělo, tak jsem si udělala předčasnou snídani a sedla si do křesla v obýváku. A jen jsem přemýšlela, co s Lucy..

I hope 11

22. dubna 2012 v 17:43 | Len Door |  Povídky
Je tu pokračování I Hope a mám pro vás vzkaz od autorky :,,Chtěla bych vás poprosit, aby jste komentovali. Nejde mi o to, abych měla kvůli svojí povídce samou chválu, to ne. Chtěla bych aby jste mi psali, jak se vám povídka líbí, co by jste na ní změnili, jak byste chtěli, aby to pokračovalo. Přijímám samozřejmě i kritiku. Jde ale o to, že když je na tomto blogu denně přes 70 lidí a článek okomentují z těch sedmdesáti dva, připadá mi to dost zvláštní. Všimla jsem si toho i u povídky autorky blogu. Takže vás prosím (za nás obě, pokud si to můžu dovolit), aby jste komentovali! Čím víc bude komentářů (kladných i záporných), tím dříve bude další kapitola mojí povídky I hope. Nepíšu to jenom pro sebe, ale píšu taky pro vás. A když potom nemám žádnou odezvu z vaší strany, nemám celkem důvod psát dál. Takže komentujte prosím, napište mi například, co by jste v povídce dál chtěli. Díky."
Tak a teď pěkné počtení xx Tanul

17.Sweet dream

21. dubna 2012 v 22:42 | Tanul |  Povídky
Laura
Nechali jsme se vysadit asi takové 4 bloky před Zoo, ten kousek přece dojdeme. Doufala jsem, že nás nikdo nepozná, taky ze začátku to tak vypadalo, ale objevilo se pár fanynek. Kluci byli ochotní, jim poskytnou pár fotek a podpisy, nám s holkama to nevadilo. Pokračovali jsme. U prodeje vstupenek nás zase odchytlo asi 5 fanynek, ještě jsem to zvládala. Zaplatili jsme si a vešli jsme za bránu. Ušli jsme takových 20metrů a už se u brány objevovali novináři. Křičeli na nás různé otázky, to jestli se můžeme otočit a to, jestli to Louis semnou myslí vížně a to samé se ptali i Nialla ohledně Mishell. To mě už naštvalo celkem dost, ale nejvíc mě dorazilo a donutilo k vypěnění to, co na to řekne můj bývalý kluk a otec, kteří jsou v Česku. Pustila jsem se Louisovi ruky, otočila jsem se a vydala se k bráně, kde byli novináři.
"Proč jim nedáte aspoň jeden blbej den pokoj? Furt je jen pronásledujte, hrabete se jim v soukromí, co mám udělat proto, aby jste nás dneska nechali?" byla jsem naštvaná, proč nám chcou kazit den.

16.Sweet dream

21. dubna 2012 v 14:52 | Tanul |  Povídky
Laura
Ráno jsem se probudila celkem brzy, budík na mém stolku ukazoval něco před 7. Opatrně jsem se vyvlékla z Louisova objetí a namířila jsem si do koupelny ze sebe udělat člověka. Umýt se, umýt zuby, vlasy do drdolu a trochu pudru na obličej. Měla jsem hlad, tak jsem si zamířila do kuchyně pro něco. V kuchyni za barem zrovna seděl Harry a něco si četl.
"Brý ránko" pozdravila jsem ho, když jsem vešla do místnosti.
"Tobě taky!" podíval se na mě, do novin a zase na mě. Nevěděla jsem, co to má znamenat.
"Děje se něco?" zeptala jsem se ho, protože se na mě a na ty noviny pořád divně díval.
"Nic, jen je z tebe mediální hvězda!" mediální hvězda?
"Co?" zůstala jsem na něho zírat

I hope 10

20. dubna 2012 v 21:25 | Len Door |  Povídky
Liam

,,Přejete si?" zeptala se mě asi pětadvacetiletá slečna, téměř podobná Lucy.
,,Já..hledám Lucy Bennetovou, jsem Liam Payn," představil jsem se.
,,Hmm.. o vás už jsem slyšela," usmála se na mě.
..Nevěřte všemu, co v televizi říkají, polovina z toho není pravda," ujistil jsem ji.
,,Takže vy nejste gay?"
,,Cože? Ne!!"
Zasmála se. ,,Dělala jsem si legraci! Lucy mi o vás vyprávěla."
,,Je doma?"
,,Je," stále se usmívala. Tu její hru jsem nechápal.
,,A mohl bych jí třeba vidět?"
,,Nejsem si úplně jistá," v očích se jí ďábelsky lesklo a stále se usmívala.
,,Nechce mě vidět?"
,,Promiňte, mohl byste se na chvilku otočit?" zeptala se mě. Byl jsem už ale totálně zmatený.
Nejistě jsem se otočil. Po dvaceti sekundách krásná neznámá promluvila.
,,Lucy!! Má opravdu tak hezkej zadek, jak si řikala!!" zavolala na Lucy a začala se smát. Otočil jsem se zpátky a s obočím nahoře a úsměvem na tváři jsem se na ní podíval. Hrálo to pro mě. Lucy o mě mluvila a jak jsem tak slyšel tak velmi pozitivně.
,,Pojďte dál," řekla neznámá se smíchem.

Vstoupil jsem do haly a zul si boty. Neznámá se vytratila někam pryč a já jsem zamířil rovně. Opatrně jsem nakoukával do každého pokoje. Úplně v tom posledním jsem na posteli objevil sedící Lucy.
,,Ahoj krásko," pozdravil jsem.
Podívala se na mě, ale neusmála se.
,,Omlouvám se za sestru."
,,Sestru?"
,,Ano, jmenuje se Nicolle a je trošku..asi už jsi ji stačil dostatečně poznat."
,,Jo, to jo," zasmál jsem se. Za chvíli ale můj úsměv zmizel a vystřídal ho vážný výraz. Přešel jsem celý pokoj a sedl si k Lucy na postel. Zničeně se na mě podívala.
,,Proč si se za ten včerejšek omlouvala? Myslíš, že se musíš omlouvat za něco, co k někomu cítíš?"
,,Liame, nech toho prosím."
,,Ne Lucy. Nikdy se nestyď za to, že někomu řekneš, co k němu cítíš. Nikdy. Nebo si řekla něco, co si necítila?"
,,Liame já.."
,,Co Lucy? Tak mi to vysvětli prosím!"
,,Miluju tě. Ale to nestačí k tomu, abych s tebou mohla být."
,,Proč? Proč, když to,co cítíš ty ke mně, cítím i já k tobě? Proč, když tě taky miluju?"
,,Protože ty si celosvětová hvězda a já pouhá studentka na vysoké! Nikdy ti nebudu moc být rovná," zašeptala zničeně.
,,A co když jsem to já, kdo se ti nikdy nebude moct rovnat?"
Podívala se na mě nechápavě.
,,Liame, to.. nechápu."
,,Tak já ti to vysvětlím," zašeptal jsem a políbil ji.

Jessica

Seděli jsme s Louisem u mě v pokoji a probírali se různými časopisemi s realitami. Ještě jsme se úplně nedomluvili, co bychom si chtěli koupit. Dům či byt? Byt či dům? Kdo ví. Louis chtěl koupit velký dům. Mě by osobně stačil nějaký střední byt, kam bychom se oba dva vešli a do budoucna třeba i jedna či dvě malé mrkvičky. Hodně do budoucna.
,,A co tenhle dům?" zeptal se mě Lou a ukazoval na malý rodinný baráček s velkou zahradou.
,,Louí, já nevím. Je opravdu krásný, ale nestačí nám jen byt? Nechci mít velký dům. Mně stačí něco skromnějšího," ujistila jsem ho.
,,Ale my si dům můžeme dovolit, zlatíčko."
,,To já vím, ale my ho nepotřebujeme. A nemusíme mít dům jen proto, že si to můžeme dovolit. Mně stačí, že tam budeme my dva a budeme to tam mít útulný. Nepotřebuju ke štěstí deset pokojů."
,,Bohatě ti stačí tři, viď?" zasmál se Lou.
,,Hele, nesměj se mi," napomenula jsem ho a dala mu velkou pusu.
,,Nesměju, jen chci pro nás to nejlepší."

Lucy

Když jsme se s Liamem od sebe odtáhli, usmívali jsme se. Bylo to neuvěřitelné. Nikdy mi nebylo tak dobře, jako teď a to né proto, že jsem se líbala s hvězdou, ale proto, že jsem se líbala s Liamem, s někým, do koho jsem se zamilovala.
,,Nikdy mi nebylo tak dobře," přiznala jsem s úsměvem.
,,Jo, mně taky."
V očích se mi leskly slzy. Slzy štěstí. Konečně jsem našla pravou lásku po tom incidentu s Johnem. Když jsem se po půlročním vztahu dozvěděla, že stejnou dobu mě můj partner podvádí, byla jsem na tom dost špatně. A pak jsem v nemocnici našla Liama a během pár týdnů se zamilovala jak malá holka. Ale když se tak nad tím zamyslím, to je přece na lásce tak krásné, ne? To, že přijde nečekaně. Sami dějiny o tom mluví. A spisovatelé. Vemte si Romea a Julii. Nešťastná láska, ale pravá. Láska i mezi lidmi, kteří jsou o několik let od sebe. Jí bylo třináct, jemu šestnáct a přece se do sebe zamilovali, jakmile na sebe pohlédli. Vemte si zamilovaný pár z Titanicu. Konečně oba dva na&scar on;li pravou lásku. A pak je osud rozdělil. To všechno byly ale pravé lásky a ta moje k Liamovi je také. A budu dělat vše pro to, aby se nám nestalo to, co jiným párům, o kterých píšou dějiny.

Liam byl u mě až do večera. Povídali jsme si úplně o všem. Probrali jsme naše bývalé vztahy, naše sklamání, také naší práci, rodinu, zkrátka jsme spolu měli naprosto otevřený a upřímný rozhovor. Alespoň teda z mojí strany. Nebála jsem se mu říci něco soukromého. Byl to můj život a teď už do něj patří i Liam. Má právo vědět, čeho je součástí.
Dozvěděla jsem se o tom, proč se dostal do nemocnice. Vyprávěl mi o své bývalé holce Monice, díky níž jsme se vlastně seznámili. Povídal mi také o svých nejlepších přátelích - Niallovi, Louisovi, Harrym, Zaynovi a také všechny jejich příběhy a zážitky. Začala jsem se těšit až je konečně poznám.
Když odbíjela osmá hodina, rozhodl se Liam, že už půjde. Nechtěla jsem ho pouštět domů, ale náš vztah je teprve na začátku a já to nechci všechno uspěchat.

,,Nechce se mi odejít," přiznal u dveří Liam.
,,Nechci, aby si odcházel."
,,Musím, kvůli klukům."
,,Už jsou dospělí, Liame. A my taky."
,,Tím si nejsem moc jistý, alespoň tím první," zasmál se.
Přidala jsem se k němu.
,,Uvidíme se zítra?" zeptala jsem se.
,,A nepracuješ náhodou?"
,,Sakra.."
,,Po práci tě vyzvednu v nemocnici a pojedeme na večeři," mrknul do mě.
,,Do Lovely?"
,,Ne, ke mně domů a představím tě klukům. Jsou jako moji bratři a když už já znám tvoji ségru.." zasmál se.
,,Tak platí," usmála jsem se.
,,Miluju tě," řekl Liam a políbil mě.
,,Já tebe taky."
,,Dobrou Nicolle!" zavolal do domu se smíchem Liam.
,,Ráda jsem tě poznala, Liame!"
,,Dobrou," řekla jsem a usmála se.
,,Sladké sny."

I hope 9

19. dubna 2012 v 17:52 | Len Door |  Povídky
Holky, moc se omlouvám, že jsem vám nezveřejnila další díl. Úplně jsem na něho v mailu zapomněla, neměla jsem na to ani moc čas, ale od pondělka se to změní :)) t xx
Liam

Domů jsem přišel v deset hodin večer. V obýváku byla zapnutá televize, Zayn, Harry a Niall se nepřítomně dívali na obrazovku, zatímco Lou a Jess, která se u nás stavila na návštěvě se na sebe zamilovaně usmívali.
,,Čau lidi"
,,Ahoj Liame, tak jaké bylo rande?" zeptal se Niall. Nebylo to ale příliš veselé.
,,No.. jak se to vezme.. A co vy tady? Půlka z vás vypadá jako po mrtvici,"prohlásil jsem svým přátelům.
,,Taky se tak budeš tvářit, až ti ty dva řeknou tu ,skvělou´ novinku," řekl sarkasticky Zayn.
,,Co to může být proboha tak hrozného? Čekáte snad osm mrkví nebo co?" zasmál jsem se. Jess a Lou se přidali, ale kluci ne.
,,To ne, ale..budeme se stěhovat," řekl Lou.
,,Proč? Mně se tu líbí."
,,Ach Liame, ty si to nepochopil, že ne?" zeptal se mě Harry.
,,Co jsem měl přesně pochopit?"
,,Liame, ty se nestěhuješ. Jen já a Jess," řekl Louis a opět se zamilovaně podíval na Jessicu.
,,Paráda, ne?" začal zase Zayn a nepřítomně čuměl do zdi.
,,Počkejte, to přece nemůžete."
,,Jsme oba dva dospělí, Liamko. Chceme spolu začít žít," vysvětlovala Jessica.
,,Tak fajn.. teďka se všichni hezky uklidníme a racionálně to probereme, ok?"
,,Nepokoušej se, ty dva od sebe neodtrhne ani mrkev," připojil se k Zaynovi Niall.
,,To se ještě uvidí!" rozhodl jsem a odešel do kuchyně. Za chvíli jsem přišel s nádhernou oranžovou mrkví a zamával s ní tomu zamilovanému páru před očima.
,,Tak Louisi, aport!"
,,Liame, nesnaž se," smál se Louis.
Chvíli jsem se na ně koukal. Viděl jsem dva zamilované blázny a moje nejlepší přítele, kteří se k sobě lepili a chtěli se ode mně odstěhovat. Viděl jsem dva šílence, kteří chtějí žít spolu a opustit tři streštěné kluky a mě. A tak jsem to všechno pochopil.
,,Tak ať vám to vyjde," řekl jsem rezignovaně a pomalu se mi na tváři rozléval úsměv. A možná, že v tu samou dobu, to viděli i Harry, Zayn a Niall. A s gratulacemi se přidali. Nikdy by mě nenapadlo, že to bude právě Louis, který se z našeho velkého hnízda odstěhuje. Dospěje jako první. Ale ať už by to byl kdokoli z nás, přál bych mu to.

Niall

Po půlnoci šla Jessica s Louisem k němu do pokoje. Rozhodli se, že tu Jess zůstane. Bude to možná jedna z posledních nocí, které tu oba společně stráví. Harry, ačkoli jim to přál, bylo na něm vidět, že mu je líto, že už se nebude mít s kým nahánět po celém domě. Tak si šel lehnout. No a Zayn to šel symbolicky oslavit cigaretou. Zůstal jsem v obýváku s Liamem.
,,Tak co to rande?" zeptal jsem se.
,,No.. všechno bylo fajn, ze začátku, ale potom mi řekla, že mě miluje."
,,Ale to je snad dobře, ne?"
,,Jasně, že jo.. jenže ona se mi za to začala strašně omlouvat a pak prostě utekla. Nemůžu se jí dovolat, nevím, kde bydlí.."
,,Proboha Liame, víš přece, kde pracuje! A navíc, jsi slavná hvězda! Tobě nebude dělat problém najít si adresu holky, kterou miluješ!"
,,Máš pravdu! Díky Nialle, jsi zlatej!" poplácal mě Liam po zádech a uháněl do svého pokoje.
,,Tak zlatej, jo?" zasmál jsem se.

Liam

Niall je opravdu zlatíčko! To by mě v životě nenapadlo!
S adresou v ruce jsem mířil k jednomu domu úplně na kraji Londýna. Byl to krásný dům. Měl bílou omítku a vedle něj byla krásná zahrada s úžasnými růžemi. Vypadaly by sice lépe, kdybychom nežili v Londýně, ale i tak byly úžasné. Připomínaly mi Lucy samotnou.
S těžkým srdcem jsem zazvonil na zvonek a čekal, dokud mi krásná slečna neotevřela dveře.

Kam dál